Naše škola má v názvu slovo “svobodná”. Představy o tom, co se za tím skrývá, jsou různé. To, že u nás děti v řadě ohledů mají velkou volnost, je pravda. Zároveň ale máme jasně daná pravidla, která dodržujeme. Jsou to pravidla, která utváříme společně s dětmi. Taková, která dávají smysl. Ta nejdůležitější si děti ve třídě napsaly a vyvěsily.
Uvnitř třídy se většina programu odehrává na koberci a děti mají velkou svobodu pohybu. Sedí, leží, klečí a pouze na činnosti, které sezení u stolu vyžadují – jako je např. psaní – se přestěhují do lavice. Nejsou nuceny v jednu chvíli dělat „povinně“ všechny stejnou věc, stejným způsobem. Mají možnost dojít k řešení úloh nebo problému svou vlastní cestou, nediktujeme jeden jediný správný postup.

Respektujeme to, že se dítě nějaké činnosti nechce zúčastnit. Zároveň platí dohoda, že není možné rušit ostatní a znemožňovat danou činnost jim. V praxi to nikdy moc dlouho netrvá a dítě se přirozeně, bez nucení, do aktivit zapojuje.
Často diskutovaným pojmem v této souvislosti bývá poslušnost. To, že dítě má poslouchat rodiče, učitele, obecně autoritu, je poměrně rozšířený názor. Ovšem není to tak jednoduché. Dítě poslušné je vlastně dítě závislé. Dítě lehce manipulovatelné. Ve Svobodné škole Chotěboř vycházíme z principů přístupu Respektovat a být respektován, který se opírá jak o vědecké poznatky (zejména z psychologie), tak o řadu zkušeností z praxe. Pedagog nese odpovědnost za fungování celé skupiny, nevnímáme ho ale jako osobu, která rozdává pokyny, a děti je na povel plní. Místo toho je člověkem otevřeným k diskusi, poskytuje informace, pomáhá moderovat hledání řešení. Chceme děti vést k tomu, aby vnímaly důsledky svého chování a nesly za něj odpovědnost. Aby dokázaly odhadnout, co k čemu povede, a podle toho se uměly rozhodovat. Aby byly samostatné, zodpovědné a šťastné.

Ve středu 18. ledna proběhlo první přezkoušení našich žáků. Je to podmínka režimu domácího vzdělávání, v němž jsou prozatím vedeni. S jedinou výjimkou jsou zapsáni pod ZŠ Buttulova, což je tedy škola, která jednou za půl roku kontroluje výstupy a pokrok žáků.
Rádi bychom na tomto místě poděkovali paní ředitelce i paním učitelkám za ochotu přijít za dětmi do jejich známého prostředí a za to, že díky nim vše proběhlo bez stresu a v příjemné atmosféře. Žáčci vnímali zkoušející jako milé hosty.
Nejprve proběhla rytmická část vyučování a následovala část epochy matematiky, takže “přezkušující komise” měla možnost vidět žáky přímo v akci. Poté děti představovaly společně svá portfolia, sešity, obrázky apod. a povídaly o nich.
Podle vyjádření vedení ZŠ Buttulova žáci prospívají dobře a zvládají rámcově obdobné učivo jako jejich vrstevníci na klasické základní škole.

Na podzim jsme začali pracovat na projektu VLNA. Vydali jsme se krok za krokem po stopách toho, odkud se vezme klubíčko vlny. Po stříhání, čištění a praní ovčího rouna, jsme postoupili k spřádání.

Pár fotek ke shlédnutí tady 🙂

Letos máme ve společné třídě žáky 1. a 2. ročníku. Od září 2017 budou společně s novými prvňáčky už tři ročníky. Děti budou ale stále trávit určitou část programu společně a do menších skupin se budou dělit v závislosti na pokročilosti nebo zájmu. Takový model může být v jistém ohledu náročnější pro pedagoga, zároveň nese řadu výhod nejen pro něj, ale hlavně pro děti.

V první řadě je smíšený kolektiv přirozený. V rodině, mezi přáteli, v zaměstnání… nikde se v reálném životě nesetkáte s tím, že byste byli rozdělováni do sociálních skupin podle roku narození. I vývoj dítěte je individuální a je běžné, že na oblast, kterou jedno dítě už jasně chápe, bude jiné zralé až třeba za půl roku.

Ve smíšeném kolektivu děti vnímají odlišnosti, ale ne formou srovnávajícího hodnocení. Mladší mají reálnou představu, kam postupují (a jsou tím přirozeně motivovány), starší si naopak uvědomí, co už se naučily. Je podporována přirozená tendence ke spolupráci, komunikace a empatie. Starší může být mladšímu pomocníkem, při čemž si upevňuje své vlastní schopnosti a dovednosti, děti se učí pomáhat i pomoc přijímat.

V praxi vypadá výuka tak, že se děti společně zabývají nějakým tématem . Řídíme se Rámcovým vzdělávacím programem a učivo pro 1. a 2. třídu je diferenciované. Po půl roce máme zkušenosti, že prvňáčci “nasávají” už částečně i látku o ročník výš. Individuálně, podle vlastního zájmu tedy přijímají ty informace, na které jsou právě “naladěné a nastavené”. Na druhou stranu, pokud má starší dítě v nějaké oblasti potíže, může si ji přirozeně procvičovat s mladšími.

Ve středu 25. 1. se s námi můžete od 16:30 setkat na informativní schůzce v Mateřském centru Zvoneček v Havlíčkově Brodě. Získáte aktuální informace o tom, jak naše škola od září funguje a jaké máme plány na příští školní rok.
Přijímat budeme děti 1., 2. i 3. ročníku a pro jejich rodiče je setkání primárně určeno. Rádi ale odpovíme na otázky komukoli, kdo se o inovativní vydělávání v Chotěboři zajímá. Těšíme se na vás!

http://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/svobodna-skola-se-predstavi-i-v-havlickove-brode-20170122.html

Školní den u nás nezačíná zvoněním a zasednutím do lavic. Začíná tak, že se sesedneme do kroužku a povídáme si. K čemu je to dobré? Kruh je prastará forma lidské komunikace, v níž jsou všichni na rovnocenné pozici. Umožňuje spolupráci, komunikaci a sdílení. Koncentraci a ztišení podporuje i zapálená svíčka. Připomínáme si, co je za den a jaký máme měsíc, vzpomínáme na předchozí den, na zážitky z rána, mluvíme o tom, čeho jsme si po cestě do školy všimli venku, jak se mění příroda, jaké je počasí… Každý má svůj prostor říct to, co potřebuje. Děti mají možnost podělit se o svou aktuální náladu, učí se formulovat vlastní pocity. Mluvíme o tom, co se komu stalo, co ho potěšilo nebo se mu naopak nelíbilo.
Aby sdílení v kruhu fungovalo, máme pro něj svá pravidla. Učíme se navzájem poslouchat, neskákat si do řeči, vnímat to, co druhý sděluje. Nehodnotíme a nekomentujeme pocity ostatních, máme i právo se k tématu nevyjádřit. Věci probírané v kruhu jsou jen mezi námi, nevynášíme je ven a nevyprávíme nikomu jinému. Pedagog je někdo, kdo kruh vede a je zodpovědný za to, že pravidla budou dodržována, ale není v nijak nadřazené roli. Je to ideální způsob, jak se na děti naladit a aktuální situaci pak přizpůsobit následující program. Někdy je třeba navázat dynamickým cvičením, jindy diskuse volně přejde v řešení zajímavého problému.
Schopnost zapojit se v ranním kruhu se měsíc od měsíce mění. V září polovina dětí skřítka Lesníčka (slovo má jenom ten, kdo ho zrovna drží v ruce) tiše poslala v kruhu dál. Dnes už každé dítě dokáže něco kamarádům sdělit. A  nejen to – běda, jak někdo druhého přeruší – v tom okamžiku se vymrští ruka přerušeného nad hlavu: “Já mám slovo!“.
To, že máme prostor o věcech podle potřeby volně mluvit, pomáhá upevňovat zdravé klima a vztahy ve třídě a předchází tak komunikačním i sociálním problémům, jako je například šikana apod.

V předvánočním čase jsme se s dětmi seznámili s příběhem o narození Ježíška. Zjistili jsme, jak se Marii a Josefovi zjevil anděl Gabreil, proč jeli do Betléma a Marie porodila ve chlévě. Také jsme se dozvěděli, jak se jmenovali tři mudrcové a jaké dary Ježíškovi donesli. Povídali jsme si o králi Herodovi a o tom, proč se Josef s Marií a Ježíšem vydali do Egypta. Příběh jsme chronologicky skládali z obrázků, mluvili jsme o hlavních a vedlejších postavách, o tom, co je v příběhu hlavní motiv a co se dělo před ním a po něm. Příběh jsme situovali místně i časově. Každý si  na konci svůj příběh vložil do portfolia, kam si ukládáme výstupy ze všech předmětů, na kterých pracujeme. Právě portfolio bude důležitý prvek při hodnocení našich žáků.

[Ukázat prezentaci]

V předvánočním čase jsme také zašli do chotěbořského muzea na Vánoční výstavu. Obdivovali jsme obložený staročeský stůl, betlémy, ozdobené stromky.

[Ukázat prezentaci]

V dalším prosincovém týdnu jsme měli již druhou narozeninovou slavnost v tomto školním roce. Je dobré, když se oslavy může zúčastnit aspoň jeden z rodičů, v lepším případě celá rodina. Při rituálu oslavenci přejeme, hrajeme a zpíváme mu písničky, čteme narozeninový příběh, předáváme dárečky.

Po delší době jsme také vyrazili zkontrolovat náš domeček do lesa a začali jsme barvit ovčí vlnu, z rouna si také tvořili míček metodou suchého plstění. Stále pokračuje epocha českého jazyka, každý týden tedy přibývají nová a nová písmenka, která zapisujeme a čteme. V době adventu si čteme různé vánoční příběhy, vyprávíme si o tradicích a zvycích. Některé si i zkoušíme. Také jsme začali experimentovat a manipulovat s papírovými „parketami“, se kterými pokrýváme podlahy dle určitých kritérií a požadavků. Pokusem a omylem se tak seznamujeme s rovinou, rozvíjíme prostorovou představivost a kombinatoriku žáků. Je to jedna z dalších Hejného metod. Vystřihovali vločky z papíru, kterými jsme zasněžili třídu a hráli na mráz – pomocí rozfoukávání modré tuše jsme malovali „na okna“. Ve vzniklých ornamentech jsme hledali asociativní obrázky a tvary.

V epoše českého jazyka jsme se pracovali s písmenky A a E. Ke každému písmenku si říkáme příběh a básničku. Společně poté vymýšlíme slova, která začínají na dané písmeno, obsahují ho právě jednou, dvakrát, třikrát. Snažíme se přijít na co nejkratší slovo, které dané písmeno obsahují či naopak nejdelší. Slova vytleskáváme, krokujeme, počítáme jejich slabiky. Druhý den poté zapisujeme písmena do sešitu a kreslíme k nim obrázek z příběhu. V pátek také děti dostaly pracovní list na počáteční písmena slov a procvičení písmen.
Poté jsme si povídali o tom, že v době adventu se těšíme hlavně na Vánoce. Přicházejí ale i menší svátky a slavnosti, na které bychom neměli zapomínat – sv. Ondřej (30. listopadu) , sv. Barbora (4. prosince), sv. Mikuláš (6. prosince).  Jak slavíme tyto svátky dnes? Jak je slavili lidé dříve? Děti vyprávějí o svých adventních kalendářích, co mají doma.
Po přestávce se pouštíme do pokusů. Naše děti zajímá počasí, jak se mění v daném ročním období apod. Při procházkách a výpravách si všímají měnící se přírody kolem sebe. A tak jsme se nad nimi společně zamýšleli i ve třídě. Nejprve jsme pozorovali sníh, jak se mění na vodu, tu jsme poté vařili a všimli si vznikající páry. Tu jsme opět zchladili a místo páry se objevily kapky vody. Čím to je? Na čem tyto změny závisí? A jak se to projevuje v přírodě? (Koloběh vody). Na druhý pokus jsme potřebovali svíčku. Zapálili jsme jí ve dveřích mezi studenou chodbou a vytopenou třídou a bedlivě pozorovali plamen.  A čeho jsme si všimli? V horní úrovni zárubní se plamen naklání ven z místnosti do chladné chodby. V dolní úrovni se naklání dovnitř do místnosti. Uprostřed zůstane plamen rovný. Čím to je? Teplý vzduch se v místnosti drží nahoře a studený dole. Když otevřeme dveře do chladné chodby, začne proudit teplý vzduch ven z místnosti do chladné chodby a naopak studený vzduch z chodby do místnosti. Plamen svíčky se vždy naklání ve směru proudění. V přírodě se pak i díky tomu pohybují mraky po nebi. Na třetí pokus jsme potřebovali dvě svíčky a sklenici. Obě jsme současně zapálili, jednu z nich zakryli sklenicí. Co se stane? A proč? Oheň potřebuje ke svému hoření jen jednu ze složek vzduchu a tou je kyslík (stejně jako člověk). Proto po spotřebování kyslíku plamen svíčky zhasne. Poslední pokus se nám bohužel vyvedl jen na chvilku, zahlédli ho jen bystré oči. Do mísy s vodou jsme ponořili zrcátko, svítili jsme na něj baterkou, za baterku dali bílý papír, na něm se má ukázat duha. Více informací o duze jsme poté četli z knihy o počasí. Ze všech pokusů si děti udělaly obrázek s popisky, aby si i za čas vzpomněly, co na vlastní oči viděly.
V poslední části dne jsme si přečetli příběh o pejskovi a kočičce, jak právě oni slavili Mikuláše a poté černým uhlem kreslili čerty na papír. Kdo chtěl, vy zbylém čase mohl vyrobit čerta z ovčího rouna.