Naše škola má v názvu slovo “svobodná”. Představy o tom, co se za tím skrývá, jsou různé. To, že u nás děti v řadě ohledů mají velkou volnost, je pravda. Zároveň ale máme jasně daná pravidla, která dodržujeme. Jsou to pravidla, která utváříme společně s dětmi. Taková, která dávají smysl. Ta nejdůležitější si děti ve třídě napsaly a vyvěsily.
Uvnitř třídy se většina programu odehrává na koberci a děti mají velkou svobodu pohybu. Sedí, leží, klečí a pouze na činnosti, které sezení u stolu vyžadují – jako je např. psaní – se přestěhují do lavice. Nejsou nuceny v jednu chvíli dělat „povinně“ všechny stejnou věc, stejným způsobem. Mají možnost dojít k řešení úloh nebo problému svou vlastní cestou, nediktujeme jeden jediný správný postup.

Respektujeme to, že se dítě nějaké činnosti nechce zúčastnit. Zároveň platí dohoda, že není možné rušit ostatní a znemožňovat danou činnost jim. V praxi to nikdy moc dlouho netrvá a dítě se přirozeně, bez nucení, do aktivit zapojuje.
Často diskutovaným pojmem v této souvislosti bývá poslušnost. To, že dítě má poslouchat rodiče, učitele, obecně autoritu, je poměrně rozšířený názor. Ovšem není to tak jednoduché. Dítě poslušné je vlastně dítě závislé. Dítě lehce manipulovatelné. Ve Svobodné škole Chotěboř vycházíme z principů přístupu Respektovat a být respektován, který se opírá jak o vědecké poznatky (zejména z psychologie), tak o řadu zkušeností z praxe. Pedagog nese odpovědnost za fungování celé skupiny, nevnímáme ho ale jako osobu, která rozdává pokyny, a děti je na povel plní. Místo toho je člověkem otevřeným k diskusi, poskytuje informace, pomáhá moderovat hledání řešení. Chceme děti vést k tomu, aby vnímaly důsledky svého chování a nesly za něj odpovědnost. Aby dokázaly odhadnout, co k čemu povede, a podle toho se uměly rozhodovat. Aby byly samostatné, zodpovědné a šťastné.