I v listopadu se ve Svobodné škole dělo plno zajímavých věcí.

Na jedno dopoledne nás přišla navštívit paní ředitelka ze ZŠ Buttulova, PaedDr. Zdenka Kőnigsmarková. Těší nás, že s průběhem vyučování byla spokojena. Sama k němu mimo jiné uvedla: Hodina se mi líbila. Během celé doby byly všechny děti aktivní, plnily úkoly přiměřeně svým schopnostem, nikdo nečekal na pomalejšího, a i v rámci frontální části hodiny paní učitelka učivo diferenciovala. Ve druhé části hodiny dostali žáci každý úkol k počítání podle toho, co už umí. Kdo byl hotov, mohl se věnovat drobné ruční práci. Kdo potřeboval při řešení úloh pomoc paní učitelky, ten ji dostal. Bylo vidět, že hodina byla promyšlená, připravená pro každého žáka „na míru“.

Pro rodiče žáků Svobodné školy Chotěboř jsme zprovoznili elektronickou třídnici. Vedeme v ní podrobné záznamy o tom, jaká je náplň jednotlivých dní, včetně např. textů písniček a říkanek apod.
Postupujeme dál s písmenky, počítáním, angličtinou i francouzštinou, prožili jsme Martinskou slavnost a Adventní spirálu, vyráběli krmítko, lucerničky a tvořili věci k prodeji na adventní trhy. Stále chodíme často ven, připravujeme zahradu na zimu a několik dní jsme strávili v lese stavěním vlastního domečku.
Událostí byl také výlet do Vilémova. Ráno jsme si prohlédli vilémovský zámek a zahráli velké venkovní šachy. Prošli jsme se oborou a z posedu pozorovali zámecké daňky. Počasí nám přálo a tak jsme na zahradě u hájenky mohli rozdělat oheň a uvařit si polévku venku. Pohankové palačinky jsme už raději smažili uvnitř, s domácí jahodovou marmeládou neměly chybu.
Po obědě jsme spěchali do vedlejších Hostovlic za ovečkami. Nesli jsme jim spoustu suchého chleba. Jedna se dala zlákat a za intenzivního hlazení dětmi se majitelkou nechala i trochu ostříhat. Výměnou za chleba nám ovečka věnovala své ovčí rouno. Proč jsme chtěli vidět, jak se stříhá ovečka? Máme totiž s ovčí vlnou další plány. Chceme vědět, kde se bere klubko vlny, protože právě začínáme s pletením. Učíme se prožitkem, tak si chceme projít celým procesem. Získané ovčí rouno jsme pak ve škole prali. Děti si mohly vyzkoušet, kolik dá práce rouno alespoň trochu vyčistit. Voda byla dlouho špinavá a tak došlo na cvičení velké trpělivosti. Až rouno uschne, budeme ho česat a příst na kolovrátku. Pak ho budeme barvit a namotávat na klubko.
Už teď zkoušíme pletení na prstech, to překvapivě baví i kluky. A tak se rodičům, kteří si jdou do družiny vyzvednout své ratolesti, otevře nečekaný obrázek – děti sedí způsobně na koberci, na rukách pletení a soustředěně přehazují očka neustále poměřujíc, čí „šála“ je delší.
Později si budou děti vyrábět vlastní jehlice. Z upleteného obdélníčku si samy ušijí kabelku či taštičku se šňůrkou. Není asi třeba zdůrazňovat, co znamená pro tyto šesti až sedmileté děti, že jsou schopné vlastními rukama vytvořit něco tak smysluplného a krásného – vlněnou barevnou taštičku.

Proč dáváme velký prostor praktickým činnostem a ručním pracem
V koncepci naší školy se hodně inspirujeme waldorfskou pedagogikou. Vychází ze zkušenosti, že právě práce s jemnou motorikou je nezbytná pro rozvoj vůle, vytrvalosti a překonávání překážek. Používáním konečků prstů dochází k vytváření nových spojů v mozku, což má významný vliv na nervovou soustavu. V rytmické části epochového vyučování denně procvičujeme jemnou motoriku prstů za doprovodu říkanek. To celé v koordinaci s rytmizací končetin mimo jiné napomáhá tomu, že jsou u dětí následně eliminovány problémy se čtením, psaním a počítáním. Proto při jakékoliv činnosti v naší škole klademe důraz na rovnováhu myšlení, citu i vůle, vše je úzce spjato s pohybem, rozvoj pouhého myšlení by neměl dominovat.
Z těchto důvodů děti v první i druhé třídě v pracovních činnostech začínají plést. Už tato malá práce prozradí mnoho o zručnosti a temperamentu dítěte. Pletení je činnost, při které se obě ruce v souladu harmonicky vzájemně vyrovnávají, protože musejí pracovat společně. Je to rytmická činnosti, při které se školí nejen jemná motorika, ale také vůle až do konečků prstů. Pozornost při pletení – očka přece mohou vypadnout – nutí děti ke koncentraci.
Nebo výše zmíněná stavba „domečku“ (vypadá spíš jako chýše). Na tuto aktivitu se dá pohlížet jako na hru. Když při ní budete ale děti chvíli pozorovat, všimnete si, co všechno se zároveň učí. Vymýšlí, diskutují, hledají správné řešení i kompromis, nosí, zdvihají, řežou, poměřují, testují… Rozšiřují své povědomí o světě, o fyzikálních zákonitostech, trénují prostorovou představivost a paměť a v neposlední řadě jde o velkou lekci sociálních dovedností.