Máme za sebou první měsíc tohoto školního roku, z velké části jsme ho strávili venku. Všichni měli prostor důkladně se navzájem poznat. Společně nastavujeme pravidla a hranice, zjišťujeme, co baví děti, které k nám letos přibyly, a co v kterých oblastech umí. Například jedna nová holčička se přistěhovala po několikaletém pobytu v Anglii a její výborná angličtina je skvělým impulzem pro ostatní.

Naše sdružená třída má už čtyři ročníky, proto se děti na část programu dělí na dvě skupinky. Většinou jsou v jedné partě mladší děti (1. a 2. ročník) a v druhé ty starší (3. a 4.). Reagujeme ale na to, že děti jsou v různých oblastech různě pokročilé, takže i pohyb mezi skupinami je flexibilní.

První stránky vlastnoručně malovaných sešitů a barevná portfolia se zvolna začínají plnit zápisky a kresbami. Soustředěná práce u stolu střídá rytmickou část plnou pohybu. Prvňáčci a někteří druháci se zpočátku věnovali hlavně číslicím a tzv. formám. Formy jsou specifickým prvkem waldorfské pedagogiky. V některých aspektech jsou podobné jako procvičovací a uvolňovací cviky, které vedou k psaní písmen a číslic. Postupně jsou ale tvary forem složitější, dětem ve vyšších ročnících velmi pomáhají v rozvoji představivosti, dávají dobrý základ pro studium geometrie a kompozice.

Starší děti zaujalo téma Stvoření světa. Příběh Starého zákona je přivedl nejen k hebrejským písničkám a tancům. Živě se diskutovalo o tom, jaké by to bylo bez slunce a bez tepla, připomněli jsme si koloběh vody na jednoduchých pokusech, prohlíželi a porovnávali kameny, na řadu přišla i dramatizace a malování. Starý biblický příběh mimoděk prohloubil u dětí zájem o svět, který je obklopuje, což se dá krásně dál rozvíjet. Motiv vyhnání z ráje se zase mohl potkat s pocitem, který zažívají děti kolem devátého roku věku – pozvolna opouští naivní dětské vnímání a na své okolí se začínají dívat kriticky.

Hrajeme na pentatonické flétny, jemnou motoriku jsme podpořili navlékáním korálů z žaludů a šípků nebo šitím jehelníčku. Navštívili jsme výstavu chovatelů a užili si představení v rámci Chotěbořského divadlení.

Na konci září proběhla také první z řady rodičovských schůzek, které se konají zhruba jednou za šest týdnů. Vzájemná interakce s rodiči je důležitá věc, bez které si fungování Svobodné školy Chotěboř lze jen těžko představit. Rodiče mají dobrý vhled do toho, čím se jejich děti ve škole zabývají a proč. Životy rodin a chod školy se v mnohém prolínají, nejde o dva oddělené světy. Zdá se nám, že tohle jen tak někde nezažijete. O to víc si toho vážíme a máme z toho radost!