Proč se neučíme z učebnice
S postupujícím jarem se intenzivně věnujeme rostlinám, zejména těm, co aktuálně rostou a kvetou. Obsahově jde o téma, které se objevuje v každé učebnici prvouky pro 1. stupeň. My učebnici nemáme. Zdá se nám lepší tohle všechno zkoumat naživo.
Často chodíme ven, takže sledujeme přímo v terénu, v jakém pořadí rostliny vykvétají. Jasně vnímáme řadu věcí, které barevné stránky učebnic zprostředkovat nemohou – rozměry, tloušťku listů, houževnatost stonků, vůni i chuť…
Při plánování tohoto tématu jsme se společně rozhodli, že si vyrobíme herbář, do kterého každý přispěje třemi stranami/rostlinami. Určovali jsme je v různých lokalitách a pátrali po vhodných exemplářích ke sběru (např. vzhledem k velikosti apod.). Rostlinky jsme vylisovali a nalepili je na čtvrtky. Abychom k nim mohli doplnit popisky, bylo třeba vyhledat informace v encyklopediích, atlasech a určovacích klíčích. Děti se už od mala učí pracovat se zdroji, orientovat se v textu, hledat odpovědi na otázky. Nezřídka při takovém postupu přijdou na slovo, kterému nerozumí a společně si ho vysvětlíme. Nebo se dostanou k zajímavým objevům, jež by pravděpodobně v učebnici své místo neobhájily. Zkuste si třeba zjistit, jak se lidově říká kopřivě dvoudomé! O té jsme toho vůbec našli spoustu, včetně mnoha receptů, tak jsme si její mladé výhonky nasbírali a připravili si je k obědu o několika chodech. Podával se kopřivový čaj, kopřivová polévka zvaná “vopiška” a kopřivový špenát s brambory a vejci. Mňam!
O bylinkách, jejich účincích a využití jsme se toho dozvěděli docela dost. Abychom tedy neodbyli luštěniny a podívali se taky pod hlínu a ke kořenům, zaseli jsme si do sklenic různé druhy a sledujeme, jak rostou. Jsou to zajímavé závody!