První měsíc školního roku utekl jako voda
Od září jsou s naší partou dětí, teď už 1.-3. třída, dva průvodci – Pavla a Ivan a škola je jedno velké dobrodružství.
Začali jsme epochou matematiky, které jsme se v různých formách věnovali celý měsíc. Připomněli jsme si věci z loňského roku a pokračujeme v tom, na co jsme už zvyklí – v Hejného matematice proložené dynamickými rytmickými pohybovkami (waldorfská pedagogika) díky nimž si zažíváme čísla celým tělem. Na výpravách chodíme násobkové řady, řešíme slovní úlohy, nebo příklady různě šifrujeme. Každý podle své pokročilosti postupuje v pracovním sešitě, ale taky matematiku hodně propojujeme s praxí, což děti baví nejvíc. Společně jsme vyrobili skutečnou a funkční kozu na řezání dřeva. Uplatnili jsme při tom měření, ujasnili si, jaké vztahy jsou mezi jednotkami míry, naučili jsme se kótovat, zjistili jsme, co je to pravý úhel a hledali ho ve svém okolí. A nařezali jsme vlastnoručně dřevo na oheň. Matika umí pěkně zahřát u srdce!
Věnovali jsme se samozřejmě ještě velké řadě dalších věcí. Prožili jsme dvě tradiční podzimní slavnosti – Michaelskou a Václavskou (pořádal ji již tradičně Klub Šalamounek, jaká to byla paráda se můžete mrknout tady na videu!). V různých formách (čtení, vyprávění, dramatizace) jsme se při té příležitosti setkali s legendami o králi Václavovi a jeho babičce Ludmile, pátrali jsme, co je to Den české státnosti nebo po výrazu “patron české země”.
Z kulturních akcí jsme vyrazili jsme na divadelní představení Šmodrcha, strávili dopoledne na zajímavém programu v městské knihovně a navštívili jsme výstavu chovatelů. Nejzajímavější byl ale výlet k manželům Jasanským do Brda u Luže (úspěch mělo přejmenování vesnice na Brno u Louže), kde jsme zjistili, co je to permakulturní zahrada a prozkoumali ji, seznámili jsme se s chovem koz a dokonce zkusili kozy podojit. Na závěr nás čekal program s muzikohraním. Zahráli jsme si na roztodivné nástroje, zazpívali. Nejvíc jsme si užívali bubnování a dirigování naší pomyslné kapely. Krom všeho výše uvedeného pokračujeme v angličtině (a brzy se připojí i naše oblíbená francouzština), hrajeme na pentatonické flétny, hodně času trávíme v terénu, kde pracujeme s mapou a buzolou. Naučili jsme se poznávat velké množství hub. V řece Doubravce máme místo, kam chodíme pozorovat raky.
