Známkování ke klasickému školnímu systému neodmyslitelně patří a pro většinu lidí je téměř nepředstavitelné, že by vzdělávání mohlo bez něj fungovat. A přesto právě jednou z nejpodstatnějších věcí ve Svobodné škole Chotěboř je to, že hodnocení žáků škálou známek 1-5 odmítáme.

Malé dítě nadšeně poznává svět a s radostí se učí nové a nové věci. Naučí se lézt, chodit, mluvit, obléknout se, postupně získá povědomí, jak se chovat ve společnosti dalších lidí a velikou spoustu informací z mnoha oblastí života. Tento přirozený proces učení dostává s příchodem do školy nový rozměr. Činnost dětí začínají provázet červené a černé puntíky, razítka, známky. Dítě je pomalu vedeno k tomu, že za jakoukoli aktivitu, kterou projeví, bude ohodnoceno. Vnitřní motivace pomalu mizí a dítě si upevňuje postoj, že cílem učení je mít dobré známky. O co ale skutečně jde? O to, jestli mi při písemce o bod uteče lepší známka? Nebo o to, zda obsah učiva doopravdy chápu a budu schopen jej v životě využít? To, co dítě potřebuje, je zpětná vazba. Tedy informace o správnosti či nesprávnosti postupu či výsledku. Chybu, kterou systém známkování hodnotí negativně, my vnímáme jako prostředek k dalšímu učení. Je potřeba ji najít, přijít na správné řešení a poučit se tím do dalších situací. Ne porovnávat, kdo měl chyb víc, kdo méně, a podle toho se “škatulkovat”.

Vzájemné srovnávání se s ostatními vnímáme jako druhý negativní faktor ve škole. Pro nadanější děti se učení stává honbou za pěknými známkami, ti, kterým se tolik nedaří, často rezignují, protože pochopí, že na jedničkáře stejně nemají. Známkování přináší do prostředí školy stres. Přitom moderní poznatky z oboru neurologie poukazují na fakt, že skutečně efektivní učení je možné pouze v bezpečném prostředí.

V naší škole nehodnotíme dítě ve srovnání s jiným. Díváme se na to, kde dítě stálo na začátku, kam až mohlo dojít a kam skutečně došlo. To může žák sám ovlivnit. Kam se dostal za stejnou dobu spolužák, není podstatné.

Velmi specifické bylo v tomto ohledu pololetní vysvědčení našich žáčků. Každému bylo vypracováno podrobné slovní hodnocení, které je určeno rodičům. Děti dostaly stručnější popisnou zpětnou vazbu ve formě krásně barevného, ručně psaného osobního dopisu. Dítě moc dobře samo ví, co umí, v čem udělalo velký pokrok a kde má naopak slabší místa. Pokud je ale třeba skutečně to nějak z venku hodnotit, jsme přesvědčeni, že mnohem cennější je pro dítě tato výše uvedená forma, na rozdíl od unifikovaného vysvědčení s velkou jedničkou, díky níž žák dostává nekonkrétní informaci: “Jsi šikulka.” Nehodnotíme, jaký žák je. Jestli šikovný nebo méně šikovný. Díváme se na to, co se učí, ale ne prostřednictvím jednotlivých předmětů, vnímáme ho komplexně. Nehodnotíme pouze vědomosti, tedy myšlení, ale i cit (vyjádření vlastních pocitů, prožívání ve vztahu k přírodě a v sociálním soužití) a vůli (projevy jemné a hrubé motoriky, oblast projevů aktivity či pasivity, zájmu, vytrvalosti, schopnost překonávat překážky, dosahovat cíle, rytmus).

Žáci v naší škole nedostali od začátku školního roku žádnou známku. Přesto s radostí píší, čtou, počítají, učí se stále nové věci o sobě i o světě. Dělají pokroky, které sami sledují.

K dnešnímu i předchozímu článku vřele doporučujeme shlédnutí videa s PhDr. Janou Nováčkovou, CSc. (Respektovat a být respektován).