Během září jsme se skrz hry s kaštany a dřívky, stříhání, kreslení, tleskání a krokování naučili spoustu věcí z matematiky. V říjnu nám začala epocha českého jazyka, to znamená, že se teď budeme čtyři týdny hlouběji zabývat písmeny, než se zase v listopadu vrátíme k matematice. Každé nové písmenko si malujeme barevně do sešitů, prstem na záda, křídou na chodník a vymýšlíme pohádky či příběhy, které obsahují mnoho slov na dané písmeno. Rytmická cvičení prstů a celého těla pomáhají propojovat levou a pravou hemisféru, což eliminuje dyslektické problémy, jako jsou tvarové záměny „d“ a „b“ apod.
Také jsme se ponořili do angličtiny, při níž na děti pedagog mluví pouze v cizím jazyce. Došlo na představování, na barvy, čísla, písničky a básničky. Hodně se pohybujeme. Když je třeba, sedneme si do lavice, ale většinu času pracujeme na koberci, zpíváme, tancujeme nebo jdeme ven.
Navštívili jsme jednoho z žáčků, který dojíždí do Svobodné školy až ze Seče, u něj doma. Zasadili jsme semínka buku, jezdili na poníkovi, brodili se v řece. Prožili jsme společně narozeninový rituál (kromě dětí a průvodců se ho účastní i rodič a třeba i sourozenec). Pozorovali jsme, jak se barví ovčí vlna ořechovými slupkami, a svázali si jednoduchý deník, kam si zaznamenáváme zážitky z výprav a výletů. Vymysleli jsme společný projekt – napsat a vyrobit knížku pro děti ze Šalamounkova Dvorečku – na kterém teď budeme pracovat. Také jsme se vydali k dračí sluji a povídali si o sv. Václavovi, protože máme za sebou první dvě slavnosti – Michaelskou a Svatováclavskou.

Michaelská slavnost
Michaelskou slavnost prožily děti během dopoledne, bez rodičů. Ráno jsme se sešli ve škole, kde si každý vytvořil svoji korunu z listů. Společně jsme pak došli do lesa za Sv. Annou a tam jsme potkali tajemného průvodce, který nám ukázal směr k dračí sluji. K ní už se každé dítě muselo vydat samo. Pro pocit bezpečí měly všichni od maminky vlastnoručně ušitý plášť, do ruky dostali meč. Bylo potřeba dojít až k jeskyni ve skále, odkud se kouřilo a bylo slyšet divné zvuky, u dračího příbytku si vzít z košíku červené jablko a vrátit se zpět ke kamarádům. Tento úkol by měl pro dobrý pocit zvládnout každý. Kdo nechtěl jít sám, mohl poprosit o pomoc kamaráda či průvodce. Na konci jsme si mohli s úlevou pochutnat na sladkém jablíčku. Hlavním tématem slavnosti je odvaha a vědomí dětí, že mohou bojovat se zlem a zvítězit nad ním. Kousek draka, který zlo symbolizuje, máme i každý v sobě.

Svatováclavská slavnost
Svatováclavská slavnost byla první veřejnou slavností v tomto školním roce – pro děti, rodiny a jejich kamarády. Pořádal ji dohromady Šalamounek, Šalamounkův Dvoreček i Svobodná škola Chotěboř. Sešli jsme se na krásné zahradě ve Smetanově ulici, kterou všechny tři subjekty využívají.
Svátek sv. Václava je od nepaměti spojován se sklizní úrody, hlavně vína, leckde i s poutěmi a posvícením. Je tedy spojen s hojností, blahobytem a spokojeným životem. Tento svátek je dobou podzimních plodů a děkování za úrodu. V tomto duchu byla vedena i naše slavnost. Kladívkem jsme tepali šperky z měděného drátu (jako symbol bohatství). Taky jsme drtili mezi kameny obilná zrna a vznikla tak mouka. Kdo měl hotovo, přešel k ohni, kde si mohl opéci hada z těsta nebo si pochutnal u prostřeného stolu. Tím, že každý přinesl něco dobrého (například z brambor, švestek, jablek), byla hostina opravdu bohatá. Mezi stromy byla natažena pavučinka z provázků, kam děti a rodiče mohli napsat své děkovné vzkazy. Na místě „darů podzimu“ jsme shromáždili košíčky a ošatky s podzimními plody, které jsme mohli ohmatat, očichat i ochutnat. Slavnost vyvrcholila průvodem, kdy jsme plné košíky a ošatky donesli paní rychtářce v kroji a připomněli si tak staročeské tradice.